Tomáš Kubíček - keramik
Tomáš Kubíček se narodil v roce 1962 v Karlových Varech. Studoval na SPŠ keramické obor technologie keramiky. V období po studiích se věnoval profesionálnímu sportu, kdy jako reprezentant hájil barvy republiky na mezinárodních šermířských turnajích. V rámci sportovních utkání měl možnost cestovat a objevovat svět.
Při finální povrchové úpravě keramických objektů příliš nepoužívá glazuru, vychází z pocitu, že odrazy a reflexy příliš tříští tvar díla. Využívá oxidových směsí převážně zemito-železitých tonů a v poslední době si oblíbil sametově matný povrch engoby, zejména bílé, jež umožňuje světlu modelovat objem objektu i s jeho jemnými přechody. Dekoruje i negativním voskovým krytem, používá i patinování za studena. Plastiky vytváří spíše sochařskou technikou, kdy hmotu ubírá, aby ji na závěr dokončil detailem. Tíhne k jednoduchým, čistým tvarům objektů, často promýšlí i výslednou instalaci díla v prostoru, např. levitující ryba, vejce, kdy zdánlivě nemožné umístění objektu ve volném prostoru umocňuje výraz plastiky. Často se v jeho tvorbě vykytuje jihoamerická zvířena – pásovci, tapíři, mravenečníci, stylizovaná a ztvárněná odkazem starobylých indiánských kultur a umělcovým pohledem. V současné době se v jeho tvorbě objevují dva směry. Stylizovaná zvířata „ještěři“ se svou načervenale hnědou barvou a praenergií indiánských kultur a na druhé straně tvarově abstrahované, bílé tvary andělské, vyzařující klidnou a éterickou energii strážců dobra. Autor prací a vloženou energií přetváří šamot, původně přírodní materiál, do tvarů a podob, kterým pak život vdechnou jejich nový majitelé a přátelé těchto keramických skulptur.
Po 13ti letech, v roce 1993 se vrátil k tvůrčí práci v klidu keramického ateliéru, kde začal realizovat své představy o práci se šamotovou hlínou. Využívá poznatky z cest a nechá se inspirovat starými keramiky předkolumbovské doby, africkými i inuitskými motivy. A proto z jeho dílny vychází keramická díla s antropomorfními a zoomorfními tvary.
Tomáš Kubíček se narodil v roce 1962 v Karlových Varech. Studoval na SPŠ keramické obor technologie keramiky. V období po studiích se věnoval profesionálnímu sportu, kdy jako reprezentant hájil barvy republiky na mezinárodních šermířských turnajích. V rámci sportovních utkání měl možnost cestovat a objevovat svět.
Při finální povrchové úpravě keramických objektů příliš nepoužívá glazuru, vychází z pocitu, že odrazy a reflexy příliš tříští tvar díla. Využívá oxidových směsí převážně zemito-železitých tonů a v poslední době si oblíbil sametově matný povrch engoby, zejména bílé, jež umožňuje světlu modelovat objem objektu i s jeho jemnými přechody. Dekoruje i negativním voskovým krytem, používá i patinování za studena. Plastiky vytváří spíše sochařskou technikou, kdy hmotu ubírá, aby ji na závěr dokončil detailem. Tíhne k jednoduchým, čistým tvarům objektů, často promýšlí i výslednou instalaci díla v prostoru, např. levitující ryba, vejce, kdy zdánlivě nemožné umístění objektu ve volném prostoru umocňuje výraz plastiky. Často se v jeho tvorbě vykytuje jihoamerická zvířena – pásovci, tapíři, mravenečníci, stylizovaná a ztvárněná odkazem starobylých indiánských kultur a umělcovým pohledem. V současné době se v jeho tvorbě objevují dva směry. Stylizovaná zvířata „ještěři“ se svou načervenale hnědou barvou a praenergií indiánských kultur a na druhé straně tvarově abstrahované, bílé tvary andělské, vyzařující klidnou a éterickou energii strážců dobra. Autor prací a vloženou energií přetváří šamot, původně přírodní materiál, do tvarů a podob, kterým pak život vdechnou jejich nový majitelé a přátelé těchto keramických skulptur.
Po 13ti letech, v roce 1993 se vrátil k tvůrčí práci v klidu keramického ateliéru, kde začal realizovat své představy o práci se šamotovou hlínou. Využívá poznatky z cest a nechá se inspirovat starými keramiky předkolumbovské doby, africkými i inuitskými motivy. A proto z jeho dílny vychází keramická díla s antropomorfními a zoomorfními tvary.
Text: Pavla Kincová, foto: archiv