JANA JANO – křehká, drsná, pevná, jemná
Ono je to pořád moc malé... takovým komentářem často doprovází svou
tvorbu brněnská výtvarnice Jana Jano. A nenechte se nachytat, už tak
jsou její interiérové či venkovní keramické plastiky poměrně rozměrné.
Sblížení, šamot, 26 x 23 x 10cm, 2005
K pochopení skryté fascinace minimalismem formy a vlastní monumentalitou keramického objektu vede cesta zpátky v čase do doby, kdy Jana Jano křesala své první umělecké projekty. Po několika letech vlastní tvorby kombinované s nasazením pro lektorskou práci výtvarného zaměření poprvé veřejně zaujala cyklem netradičních keramických kachlů Zahrady (Dílo-Galerie-Brno, 2003), kde na deformovaných keramických deskách vytvářela reliéfní struktury, aby tak zachytila pohled na různé typy zahrad a sadů z pohledu ptačí perspektivy. Inspirace volnou přírodou a její metaforické vyjádření v hlíně vyústilo o rok později do kombinované výstavy keramiky a fotografie Bretagne – srdce v kameni (Galerie u Artuše, Kroměříž, 2004). Z kolekce kachlů vzbudily pozornost první experimenty rozvolněných keramických „pláten“. Využila kontrastu drsného šamotu s jemným líčením tlumených barev v sérii nevšedních keramických obrazů pobřežní syrovosti, nespoutaného oceánu a vzdorovitosti tamějších lidských obydlí. Opakované cesty na bretonské pobřeží pravděpodobně souvisí s objevením vnitřní monumentality prostých tvarů, jejichž vyvážená kompozice, ve spojení s použitým pramateriálem – keramickou hlínou, zrcadlí dokonalost a harmonii časem opracovaného armorického masivu milované Bretaně.
Fazole a Brána
V touze najít vlastní vyjadřovací jazyk, jenž by dokázal zachovat nejen abstraktní křehkost zachyceného okamžiku, ale současně dovolil vychutnat až geologickou pevnost vypálené hlíny, postupně pracovala pod vedením akademických sochařů Jana Hričáka, Jindry Vikové a Ivici Langerové Vidrové. Této možnosti využila i k tvorbě figurální plastiky (série bust), pro její práci dost netypického tématu. Souběžně s intenzivní vnitřní prací na výrazu keramické plastiky rozvinula svůj "sochařský" koncept přístupu k malbě a začala se zajímat o společné projekty a výstavy Žardiniéry (2005), Nadechnutí (2005), Prostor (2006) a Cesty srdce (2007). Tyto kolektivní tvůrčí akce jí daly možnost objevovat nová či pro ni nezvyklá témata a podnítily její zvědavost, jak každý z autorů vlastním osobitým způsobem dokáže využít svých schopností k vyjádření stejného tématu. V roce 2007 rovněž prezentovala veřejnosti kolekci akvarelů S vůní orientu v Literární čajovně na Skleněné louce v Brně, z nichž některé byly neobvykle velkých rozměrů.
Obrácené role, šamot-raku, 2006
Výslednicí trojrozměrného keramického vnímání prostoru v konfrontaci s identickým prostorem vyjádřeným malbou vzniká unikátní projekt Motivy (Academia, Brno a Galerie u Artuše, Kroměříž, 2007). Jde o experimentální dialog mezi hmotnými objekty a jejich tvaroslovím zachyceným v ploše. Šamot objektům propůjčuje pevný tvar, aby následně motiv každého z nich získal nový rozměr přenesením do plochy obrazů. Jednotlivé malby cyklu Motivy ohraničuje archetypální symbolika (geometrie, povrchy, barvy) a keramickou část reprezentují hmotné šamotové objekty s rozličnou povrchovou úpravou. Někde autorka využila zesíleného působení jednoho motivu v tvaru a barvě, jinde pak - s pomocí obrazu - rozvinula motiv šamotové plastiky zcela novým a nečekaným směrem. Záměrem tak bylo přiblížit vzájemné spolupůsobení obou výtvarných prostředí, přičemž jak obrazy tak plastiky mohou fungovat i samostatně.
V téže době začíná její spolupráce s profesní organizací Sdružení keramiků Brno při UVU ČR a jako host vystavuje na výstavách Keramika 07 (Mikulov a Moravská Třebová) a na festivalu Bzenecký výtvarný podzim. O rok později se stává řádnou členkou tohoto sdružení a účastní se kolektivních výstav Keramika mnoha tváří (Galerie Lužánky, Brno) a Živly (Žďár nad Sázavou).
Během tohoto plodného období našla Jana Jano svůj jazyk živé výrazové zkratky původně čistě geometrických, nebo naopak organických motivů ve spojení hrubého základu, takřka sochařsky tvarovaného šamotového nosiče s propracovanou lehkostí krycí vrstvy. Téměř úplná absence klasických glazur dává vyniknout struktuře šamotu, zvláště v kontrastu s jemnými liniemi porcelánové hmoty, kterou autorka s šamotem kombinuje.
Při vnímání keramických plastik Jany Jano lze vycházet jak z elegantních vnějších tvarů jejích objektů, tak z principu spojení hrubozrnné textury s decentní, takřka malířsky precizní tonalitou, která jinak těžkopádnému šamotu dává vzlet a působivý šarm. Při krátkém zastavení nad plastikami Jany Jano člověk nachází mnoho paradoxních spojení, které však jako celek působí mimořádně harmonicky. Příčiny, které Janu Jano k její tvorbě vedou, tak zůstávají cudně skryty, a přesto neodbytně jitří divákovu fantazii.
Uspokojení z haptického kontaktu s hlínou při formování stabilní struktury je natolik zřejmé, že hledání a posouvání hranic je logickým vyústěním snahy o zprostředkování zážitku z Velikosti, nebo chcete-li zážitku z Hmoty keramické plastiky.
V prologu k projektu Motivy se Jana Jano odhaluje až do nitra: „Hlína ... má láska. Partner, jemuž naslouchám rukama. Žádná z výtvarných technik není kontaktnější, žádná nás tolik nepojí se zemí. Hlína mě učí pokoře a ač sama tak
Ono je to pořád moc malé... takovým komentářem často doprovází svou
tvorbu brněnská výtvarnice Jana Jano. A nenechte se nachytat, už tak
jsou její interiérové či venkovní keramické plastiky poměrně rozměrné.
Sblížení, šamot, 26 x 23 x 10cm, 2005
K pochopení skryté fascinace minimalismem formy a vlastní monumentalitou keramického objektu vede cesta zpátky v čase do doby, kdy Jana Jano křesala své první umělecké projekty. Po několika letech vlastní tvorby kombinované s nasazením pro lektorskou práci výtvarného zaměření poprvé veřejně zaujala cyklem netradičních keramických kachlů Zahrady (Dílo-Galerie-Brno, 2003), kde na deformovaných keramických deskách vytvářela reliéfní struktury, aby tak zachytila pohled na různé typy zahrad a sadů z pohledu ptačí perspektivy. Inspirace volnou přírodou a její metaforické vyjádření v hlíně vyústilo o rok později do kombinované výstavy keramiky a fotografie Bretagne – srdce v kameni (Galerie u Artuše, Kroměříž, 2004). Z kolekce kachlů vzbudily pozornost první experimenty rozvolněných keramických „pláten“. Využila kontrastu drsného šamotu s jemným líčením tlumených barev v sérii nevšedních keramických obrazů pobřežní syrovosti, nespoutaného oceánu a vzdorovitosti tamějších lidských obydlí. Opakované cesty na bretonské pobřeží pravděpodobně souvisí s objevením vnitřní monumentality prostých tvarů, jejichž vyvážená kompozice, ve spojení s použitým pramateriálem – keramickou hlínou, zrcadlí dokonalost a harmonii časem opracovaného armorického masivu milované Bretaně.
Fazole a Brána
V touze najít vlastní vyjadřovací jazyk, jenž by dokázal zachovat nejen abstraktní křehkost zachyceného okamžiku, ale současně dovolil vychutnat až geologickou pevnost vypálené hlíny, postupně pracovala pod vedením akademických sochařů Jana Hričáka, Jindry Vikové a Ivici Langerové Vidrové. Této možnosti využila i k tvorbě figurální plastiky (série bust), pro její práci dost netypického tématu. Souběžně s intenzivní vnitřní prací na výrazu keramické plastiky rozvinula svůj "sochařský" koncept přístupu k malbě a začala se zajímat o společné projekty a výstavy Žardiniéry (2005), Nadechnutí (2005), Prostor (2006) a Cesty srdce (2007). Tyto kolektivní tvůrčí akce jí daly možnost objevovat nová či pro ni nezvyklá témata a podnítily její zvědavost, jak každý z autorů vlastním osobitým způsobem dokáže využít svých schopností k vyjádření stejného tématu. V roce 2007 rovněž prezentovala veřejnosti kolekci akvarelů S vůní orientu v Literární čajovně na Skleněné louce v Brně, z nichž některé byly neobvykle velkých rozměrů.
Obrácené role, šamot-raku, 2006
Výslednicí trojrozměrného keramického vnímání prostoru v konfrontaci s identickým prostorem vyjádřeným malbou vzniká unikátní projekt Motivy (Academia, Brno a Galerie u Artuše, Kroměříž, 2007). Jde o experimentální dialog mezi hmotnými objekty a jejich tvaroslovím zachyceným v ploše. Šamot objektům propůjčuje pevný tvar, aby následně motiv každého z nich získal nový rozměr přenesením do plochy obrazů. Jednotlivé malby cyklu Motivy ohraničuje archetypální symbolika (geometrie, povrchy, barvy) a keramickou část reprezentují hmotné šamotové objekty s rozličnou povrchovou úpravou. Někde autorka využila zesíleného působení jednoho motivu v tvaru a barvě, jinde pak - s pomocí obrazu - rozvinula motiv šamotové plastiky zcela novým a nečekaným směrem. Záměrem tak bylo přiblížit vzájemné spolupůsobení obou výtvarných prostředí, přičemž jak obrazy tak plastiky mohou fungovat i samostatně.
V téže době začíná její spolupráce s profesní organizací Sdružení keramiků Brno při UVU ČR a jako host vystavuje na výstavách Keramika 07 (Mikulov a Moravská Třebová) a na festivalu Bzenecký výtvarný podzim. O rok později se stává řádnou členkou tohoto sdružení a účastní se kolektivních výstav Keramika mnoha tváří (Galerie Lužánky, Brno) a Živly (Žďár nad Sázavou).
Během tohoto plodného období našla Jana Jano svůj jazyk živé výrazové zkratky původně čistě geometrických, nebo naopak organických motivů ve spojení hrubého základu, takřka sochařsky tvarovaného šamotového nosiče s propracovanou lehkostí krycí vrstvy. Téměř úplná absence klasických glazur dává vyniknout struktuře šamotu, zvláště v kontrastu s jemnými liniemi porcelánové hmoty, kterou autorka s šamotem kombinuje.
Při vnímání keramických plastik Jany Jano lze vycházet jak z elegantních vnějších tvarů jejích objektů, tak z principu spojení hrubozrnné textury s decentní, takřka malířsky precizní tonalitou, která jinak těžkopádnému šamotu dává vzlet a působivý šarm. Při krátkém zastavení nad plastikami Jany Jano člověk nachází mnoho paradoxních spojení, které však jako celek působí mimořádně harmonicky. Příčiny, které Janu Jano k její tvorbě vedou, tak zůstávají cudně skryty, a přesto neodbytně jitří divákovu fantazii.
Uspokojení z haptického kontaktu s hlínou při formování stabilní struktury je natolik zřejmé, že hledání a posouvání hranic je logickým vyústěním snahy o zprostředkování zážitku z Velikosti, nebo chcete-li zážitku z Hmoty keramické plastiky.
V prologu k projektu Motivy se Jana Jano odhaluje až do nitra: „Hlína ... má láska. Partner, jemuž naslouchám rukama. Žádná z výtvarných technik není kontaktnější, žádná nás tolik nepojí se zemí. Hlína mě učí pokoře a ač sama tak
´hmotná´, nutí mě oprošťovat se od závislosti na hmotném. Jdu-li proti ní, vždy mi to spočítá, ale jdu-li s ní, odmění mě.
Nemůžu říct ´já jsem vytvořila´, neboť ona je v tom vždy se mnou. Ona mě inspiruje, pomáhá mi objevovat samu sebe, překvapuje mě. Má práce s ní je z velké části intuitivní. Reaguji na její nálady a snažím se respektovat její temperament. A ona reaguje na moje nálady a mému temperamentu dává tvar...“
http://www.jana-jano.com/
Text: Adam Mikulík
Foto: Jana Jano, Adam Mikulík
Nemůžu říct ´já jsem vytvořila´, neboť ona je v tom vždy se mnou. Ona mě inspiruje, pomáhá mi objevovat samu sebe, překvapuje mě. Má práce s ní je z velké části intuitivní. Reaguji na její nálady a snažím se respektovat její temperament. A ona reaguje na moje nálady a mému temperamentu dává tvar...“
http://www.jana-jano.com/
Text: Adam Mikulík
Foto: Jana Jano, Adam Mikulík