Tibet mysli

V Novoměstské radnici v Praze se od 26. 2. do 14. 4. 2009 konala unikátní výstava s názvem Tibet mysli. Výstavu pořádala Novoměstská radnice, p.o., Potala, o.s. a Bezejmenná čajovna Šťáhlavice ve spolupráci s Národní galerií a Národním muzeem - Náprstkovým muzeem asijských, afrických a amerických kultur. Záštitu nad tímto projektem převzal pan Václav Havel a primátor hl. města Prahy Pavel Bém.

Záměrem výstavy bylo připomenout padesáté výročí odchodu 14. dalajlamy do exilu a vytvoření prostoru pro setkávání lidí soucítících s touto událostí. Důležitým tématem výstavy byl evropský zájem o tibetský buddhismus. Jeho ritualizovanou formu představvovaly v expozici četné sakrální a umělecké předměty zapůjčené Národní galerií v Praze, Náprstkovým muzeem a soukromými sběrateli.

Projekt Tibet mysli vznikl z iniciativy občanského sdružení Potala a Bezejmenné čajovny ve Šťáhlavicích. V prvém případě výstava navazuje na aktivity zaměřené na seznamování veřejnosti s historií, kulturou, náboženstvím a tradičním způsobem života Tibeťanů. V případě Bezejmenné čajovny pak především na několik ročníků multikulturního čajového festivalu, který se pravidelně konal na zámku Kozel nedaleko Plzně.

Právě reflexe čajové kultury v Čechách se stává důvodem, že k účasti na festivalu byli stále častěji zváni keramici, designéři, skláři. Původní harmonii člověka a přírody připomínaly četné květinové instalace v originálních keramických a porcelánových nádobách (ikebana). Autorskými výstavami se představili např.Ivan Hostaša, Dalibor Worm, Petr Koník, Jiří Duchek.. Vystavovala se tradiční čajová keramika Vietnamu, Číny, Japonska, keramické čajové misky školy Urasenke, práce Pavla Janáka, Vlastislava Hofmana, litinové čajové konvice z prestižní japonské dílny Iwachu..Stejné důvody vedly kurátory výstavy Zuzanu Ondomišiovou a Ivo Hucla k zařazení prací několika českých výtvarníků užitého umění do výstavy Tibet mysli.

Dalibor Worm, Kniha Volnosti(1997), porcelán, ruční papír

Volný objekt z porcelánu a ručního papíru Dalibora Worma (1961) s názvem Kniha Volnosti je vyjádřením jeho fascinace dálněvýchodním myšlením - především buddhismem a taoismem. Obsahem jeho nadreálné Knihy jsou otisky mlčení, ticha a prázdnoty. Wormův křehký a nezaměnitelný rukopis, který od roku 2000 prezentuje pod značkou Design Volné ruky, však svým obsahem nezapře, že autor je hluboce zakořeněn v evropském kulturním kontextu. Proto se na stránkách jeho monumentálního knižního objektu může vedle typicky buddhistického pojmu Prázdnoty (nejzazší podstata reality) objevit pojem Láska.

Ivan Jelínek, Bez názvu (2002-2009), porcelán, zlato, stříbro, bronz

Nepojmenované porcelánové objekty hlavně v zahraničí vystavujícího Ivana Jelínka (1951) jsou ve výstavě Tibet mysli připomenutím, že tibetská kultura je především kulturou čaje. Tibeťané byli a stále jsou na čaji doslova závislí. Stejně tak jsou Jelínkovými nejoblíbenějšími objekty zlacené či stříbřené porcelánové čajové konvice či dózy v kombinaci se sklem a bronzem. Právě tyto, podle Jelínka „nejsochařštější objekty užitého umění“, evokují v souvislosti s výstavou tradiční tibetské měděné, mosazné či postříbřené konvice „khogti“ na čaj smíchaný se solí a jačím máslem, nebo některé vázy, číše a schrány. Například vázy nekonečného života „cchebum“. Čistotou zpracování pak Jelínkovi práce poukazují na naše vznešené sny, touhy a tajemství, které pro nás vzdálená tibetská kultura představuje. V neposlední řadě je autorova účast na výstavě Tibet mysli výrazem jeho lidské solidarity.

Dagmar Štrosová,Recycle for Tibet(2009), recyklované lahvové sklo

Litinové objekty prstů a kufrů s názvem Exodus, keramika a designéra Miroslava Párala (1955), akcentují cestu celou výstavou a dovedou nás až k existencionálně tísnivému připomenutí exodu tibetského národa po roce 1959, při kterém Tibet opustilo více než 100 000 Tibeťanů. Společně s nimi jejich duchovní vůdce Jeho Svatost 14 dalajlama .Svoje zavazadla si v rodném Tibetu nemohl vybalit již více než 50 let.

Keramička Dáša Štrosová (1979) svojí instalací připomíná hlavní téma buddhismu, pomíjivost a proměnlivost jevů. Speciálně pro výstavu Tibet mysli vytvořila instalaci tradičních modlitebních praporků „lungta“z recyklovaného lahvového skla po názvem Recycle for Tibet. Autorka použila k instalaci různé druhy lahvového skla vybraného jak barevně, tak tvarově, které dále zpracovávala řezáním do požadovaných tvarů. V závěru byly tyto části vypáleny v keramické peci. Původní modlitební praporky „lungty“ jsou popsány posvátnými texty a mantrami a buddhistickými věřícími jsou rozvěšovány na kultovních místech, aby se jejich poselství šířilo přirozeným vanutím větru „lung“. Materiál skla však v kontextu tibetského buddhismu symbolizuje prvotní stav člověka. Působením světla máme možnost pozorovat četné barevné manifestace, ty jsou však považovány za pouhé ozdoby našeho přirozeného stavu.

Výstava Tibet mysli byla dokladem, že i v keramice a užitém umění můžeme díky zkušenosti s jinou kulturní tradicí lépe nahlédnout do tradice vlastní.

Autor fotografií: Pavel Hrubý Text: Ivo Hucl