Městské muzeum v Chotěboři

Městské muzeum v Chotěboři, založené roku 1885, patří k jedněm z nejstarších muzeí ve východních Čechách. Svoji úlohu při zakládání muzea zde jistě sehrál vliv Františka Palackého, jeho zetě Ladislava Riegra a Karla Adámka. Dne 26. dubna 1885 byl na zasedání obecního zastupitelstva schválen Statut muzea města Chotěboře, čímž bylo zřízeno Městské muzeum jako zařízení města.




Po založení muzea byly sbírky krátkodobě uloženy v budově radnice, ale záhy byly přestěhovány do Občanské záložny, kde setrvaly do roku 1933. Prvním správcem muzea byl zvolen učitel Josef Václav Neudörfl, který zavedl evidenci sbírek.
V roce 1933 se muzeum přestěhovalo do budovy radnice, kde ovšem sídlilo pouze do října 1939, kdy tyto prostory byly dány k dispozici říšskoněmeckému vojsku. Sbírky byly přestěhovány do skladiště Městské elektrárny, kde docházelo k jejich devastaci a rozkrádání.

V roce 1948 se muzeum přestěhovalo do židovské modlitebny v domě na Palackého třídě. V roce 1952 muzeum získalo do pronájmu dvě křídla chotěbořského zámku, kde sídlí dodnes. Tak má Městské muzeum v Chotěboři poprvé od svého založení důstojné prostory, jednak pro uložení sbírek a také pro svoji výstavní, badatelskou a prezentační činnost.





Zámek

Chotěbořský zámek byl postaven v letech 1699 – 1702 hrabětem Vilémem Leopoldem Kinským na místě nevelké tvrze ze 14. století. Její existenci dokládají gotické sklepy pod jihozápadním nárožím.
Jednopatrový zámek je raně barokní stavbou, kde dožívá v podstatě uzavřená italská dispozice - čtyři křídla obklopují ústřední arkádové nádvoří.
Architektonickým klenotem zámku je kaple Nějsvětější Trojice prostupující přízemí i patro východního křídla. Na stropě v barokním štukovém rámu je freska znázorňující andělský chór. V rozích stropu v oválných medailónech jsou obrazy čtyř evangelistů. Zbývající plocha stropu a stěn je vyplněna bohatou štukovou výzdobou stylizovaných akantů a spirál s rohy hojnosti.
Kapli dominuje bohatě vyřezávaný oltář s obrazem Svaté Trojice, nad kterým je erb Kinských.
Chotěbořský zámek byl často opravován. K poslední největší úpravě vnějšího vzhledu došlo po požáru v roce 1927. Původní valbová střecha byla nahrazena střechou mansardovou. Nad severním průčelím byl přistavěn trojúhelníkový štít s erbem Dobrzenských a na střeše zvonička.
Po rodu Kinských se majitelé zámku v 1. polovině 18. století rychle střídali. Roku 1752 koupil chotěbořské panství jihlavský obchodník se suknem Jan Pavel Zebo z Brachfeldu. Jelikož neměl potomků, zdědila Chotěboř jeho neteř Jana Nepomucena, která se provdala za svobodného pána Josefa Jáchyma Vančuru z Řehnic. Jejich dcera Marie Bedřiška se roku 1836 provdala za svobodného pána Jana Josefa II. Dobrzenského, a tak se chotěbořské panství dostalo Dobrzenským z Dobřenic. V držení rodu zůstal zámek se statkem do roku 1948 a posléze v roce 1992 byl v restituci navrácen Janu Maxmiliánu Dobrzenskému.
Jak již bylo zmíněno, chotěbořské muzeum bylo založeno v roce 1885. Sbírkový fond zpočátku narůstal především nahodilou sběrnou činností a dary místních obyvatel a příznivců muzea. Postupem let se však muzeum vykrystalizovalo na regionální instituci mapující jednak historii bývalého politického okresu Chotěboř a v posledních letech se zaměřilo na dokumentaci hmotné kultury od konce 19. století po současnost přesahující region.




Charakteristika sbírkového fondu:

- sbírka historicko - etnografická obsahuje především městské a cechovní památky (pečetidla, praporce), unikátní je sbírka dámských čepců z první poloviny 19. století

- mineralogická sbírka mapuje geologický vývoj chotěbořska ležícího na úpatí Železných hor

- rozsáhlá muzejní knihovna obsahuje také několik vzácných rukopisů, prvotisků, starých knih, kolekci kramářských písní, či publikace doby národního obrození

- jako celek je snad nejvýznamnější sbírka výtvarného umění, a to především kolekce děl malíře chotěbořského rodáka Zdenka Rykra a „malíře Železných hor“ Jindřicha Pruchy.



Jindřich Prucha se narodil 29. 9. 1886 v Uherském Hradišti. V roce 1905 maturoval na gymnáziu v Čáslavi a poté studoval v Praze češtinu a němčinu. V letech 1907 a 1908 navštěvoval soukromou malířskou školu Ludvíka Vašátka. Jako mimořádný, později řádný člen, byl přijat do Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rodina se usadila na Župandě, samotě nad vsí Běstvina v Železných horách. Na přelomu let 1911 a 1912 studoval malířství v Mnichově. Jeho obrazy však byly jeho současníky odmítány, přesto ještě před válkou realizoval několik výstav. Poslední obraz „Po žni“ již nedomaloval, narukoval do Čáslavi a byl poslán na frontu do Haliče. Padl 1. 9. 1914 u obce Komarovo v necelých 28 letech. Díky odkazu Pruchovy sestry Vojslavy vlastní chotěbořské muzeum největší soubor umělcových kreseb.

Zdenek Rykr se narodil 26. října 1900 v nádražní budově v Chotěboři. Jako sedmiletý se s rodiči přestěhoval do Kolína, kde prožil školní a studentská léta. Po maturitě na reálném gymnáziu nebyl přijat na AVU, a tak zvolil filozofickou fakultu s obory dějiny umění a klasická archeologie, které zakončil v roce 1924 doktorátem. Avšak stále se jako samouk výtvarně zdokonaloval. Zpočátku tvořil převážně malby, později volnou grafiku. V letech 1925 – 1927 byl scénografem Národního divadla v Praze. Zabýval se také tvorbou propagační grafiky. Stal se „ dvorním designérem “ nejúspěšnější čokoládovny v tehdejším Československu – Orion. Obal čokoládové tyčinky Kofila s charakteristickou postavou černouška přetrval do dnešních dnů.
Ve volné tvorbě přešel k modifikacím realismu a od třicátých let se zabýval tvorbou asambláží a koláží, čímž předznamenal tvorbu 60. let. Byl silně ovlivněn surrealismem a inspiroval se také orientální kaligrafií. Prošel mnoha styly, které rychle opouštěl. Svojí generací býval označován za roztříštěného eklektika, či jako černé svědomí avantgardy. Zpočátku vystavoval jako host s Tvrdošíjnými, později měl několik vlastních výstav a podařilo se mu vystavovat v pařížském salónu nezávislých, kde sklidil oproti rodné vlasti velké úspěchy. Svůj život dobrovolně ukončil na kolejích pod Barrandovem 15. ledna 1940.

Stálá expozice

Stálá expozice je instalována v bývalých hostinských pokojích zámku.
Ve spojovací chodbě vedoucí k jednotlivým pokojům je výstava
„Chotěboř očima výtvarných umělců“. Zde se návštěvník seznámí s pohledy na město a jeho okolí v podání výtvarníků různých generací.
V malém salonku je „Sbírka historických zbraní“ - kolekce chladných a palných zbraní od konce 18. století do počátku 20. století.
V „Obrazárně“ muzeum vystavuje výtvarná díla ze sbírek muzea - Zdenek Rykr, Jindřich Prucha, Jiří Horník, sochař Karel Opatrný či František Bílek.Instalace je každým rokem obměňována.
Další sál je věnován „sbírce sakrálního umění“. Jedná se o kolekci plastik, obrazů a liturgických předmětů 16. – 19. století.
Následující sál je zařízen jako městský salón 1. třetiny 20. století. Pozornost upoutá pozdně secesní příborník z pozůstalosti chotěbořského rodáka spisovatele Ignáta Herrmanna, jídelní židle s původním čalouněním ve stylu art deco, či dobové sklo a porcelán.
Expozice „Osobnosti Chotěboře“ seznámí návštěvníky s nejvýznamnějšími osobnostmi města.
Závěr prohlídky stálé expozice patří „BAROKNÍMU SÁLU“. Jde o největší prostor zámku, který sloužil k k reprezentaci a rodinným oslavám majitelů. Za povšimnutí stojí dřevěné táflování a vestavěný příborník z počátku 18. století. Dřevěný kazetový strop pochází z přestavby zámku po požáru v roce 1927.
V rámci prohlídky návštěvníci shlédnou kapli Svaté Trojice a zámeckou chodbu, kterou muzeum používá ke krátkodobým výstavám.

Text: Milan Čumpl, foto: archiv muzea