Kaloni, sasanky a jiná zvířátka

Ateliér Sklo na Vysoké škole uměleckoprůmyslové

Ateliér Sklo Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze pod novým vedením charismatického, světově uznávaného designéra Ronyho Plesla a odborného asistenta, sochaře a scénografa Pavla Karouse chce navazovat na nejlepší tradice, které byly budovány pod vedením zakladatelů moderního českého sklářství Josefa Kaplického, Stanislava Libenského a Vladimíra Kopeckého.

Jakub Petr

„Atelier by neměl ztratit charisma a hrdost, a přitom se neuzavřít do separatistické, rádo by umělecké ulity, která vede k přílišnému akademismu a eklektismu.
Výraz atelieru by měl být daleko rozmanitější než doposud a měl by více směřovat k reálnému životu se vším co přináší. Absolvent musí být schopen vytvořit kvalitní volné umění, tak kdekoliv ve světě přesvědčit výrobce o síle a smysluplnosti jeho designu a to se vší pokorou i hrdostí,“ uvádí Rony Plesl..

Tadeáš Podracký

V duchu nebránění se různým cestám od tvůrčího designu ke konceptuálním tendencím se nesli letošní klauzury. Na tomto rozhraní se prezentovali i klauzurní práce. Dali by se rozčlenit do tří základních okruhů s přihlédnutím k technologiím podílejících se na vzniku. Design nápojového skla realizovaný ve spolupráci s moravskou sklárnou Květná. Hutně tvarované práce, které vznikaly v lindavském AJETU. Dále pak používající sklo jako materiálovou možnost vyjádření autorských konceptů.

Barbora Vobořilová

Zadáním pro semestrální úkol se stalo zvíře. Pro toto zadání studenti kreslili přímo v trojské ZOO. Téma zvíře se stalo úkolem i klauzurním pro některé studenty. Mořské Sasanky inspirovaly studentku prvního ročníku Kateřinu Handlovou pro vznik nápojového setu na likéry z barevného nabíhaného skla. Pro Tadeáše Podrackého vedla cesta za námětem až k anatomickým studiím hrtanu pro nápojový set Tracheae. Volně poletující Kaloni Pavla Skrotta lepené ze skleněných úlomků se vznášeli nad instalací v ateliéru. Vážné téma, způsob chovu prasat ve velkofarmách v železobetonových kotcích, se stalo výchozím impulzem ztvárnění těchto trpících zvířat jako bezhlavých, prázdných nádob. Pokroucenost, patologické chování zvířat v těchto flustrujících podmínkách vyjadřuje objektem Prasnice a selátka z kovových trubek a foukaného skla do sádrové formy Olga Šímová.

K tématu zvířete, v historii často rituálně obětovaného, se obrací na základě své stáže ve Španělsku Barbora Vobořilová džbánem Cabrón (kozel, dílo, nadávka). Nádoba – purrón na společně sdílený nápoj větší skupiny lidí v rubínové barvě s černým, do tvaru rohu broušeným uchem nás i autorku vrací do pohanského dávnověku, zároveň vychází vstříc středomořské i naší tradici. Skleněná nádoba – purrón – je džbánem, kterým, skrze způsob pití, mohou i velké, rozjásané skupiny lidí, naprosto hygienicky, sdílet tutéž tekutinu.

Na hranici mezi autorským designem a volným uměním byla zamýšlená instalace Konvexní a konkávní bonparově barevných, stříkaných objektů-sedátek se stolkem s prohnutou plochou Lukáše Kalivody, propojené impulzivním malířským gestem na stěně a podlaze. Tento záměr nebyl přenesen do ateliérové instalace klauzur jako celek.

Jana Železníková

Tři objekty, dekorativní vázy Úzké hrdlo Jany Železníkové stavěly na výrazném organickém tvaru, zvětšeném plodu neznámé rostliny. Svou dynamikou tvaru výrazně zasahují do prostoru. Lehká deformace pokaždé autentického tvaru se zdá na první pohled nedokonalá. Tento autorčin záměr, excentričnosti a narušování zaběhlého řádu hutního zpracování skla, nebylo snadné dosahovat. Samotný princip foukaného skla preferuje symetrické tvarování. Vznik tří variant , původně pěti, dokládá nesnadnost tohoto procesu. Křišťálový objekt nám dovoluje nahlédnout do vnitřní struktury tvaru a umožňuje sledovat jeho vnitřní formování. Objekty z přejímaného opálu a rubínu pracují s barevným povrchem skla. v kontrastní kombinaci. Mohou samozřejmě působit samostatně, jako doplněk interiéru.

Kristýna Pojerová navrhla rovněž tři předměty. Pískované talíře s dekorem šipek, připomínající sněhové vločky v citlivé variantě z opálové skla a v barevně i technologicky razantnější variantě opálu přejímaného fialovou barvou, kdy pískovaný dekor prostupuje v centru talíře až do hloubky 1,5 cm.

Dvě vázy YZQ1102/XH18 v základním tvaru vycházejí ze společné geometrie, prolínání kružnic a uvažování o zlatém řezu. Obrušováním hutní baňky z barnatého křišťálu v první variantě broušené a leštěné dospěl Jakub Petr/viz první obrázek/ k vyvážené, až dokonalé hře světel typické pro skleněné plastiky v osmdesátých letech minulého století. Zcela záměrně si pohrává s touto estetikou a odkazuje na zlatou éru českého sklářství upadající v optických hrách oblíbeného vývozního artikulu. Samotná jedna váza by značila autorovo ulpění na znalosti kvality a možností českého křišťálu. V realizaci druhé vázy si po vybroušení pohrával se zpracováním povrchu. Nařezáním pravidelných vertikálních linií bez leštění povrchu na jedné straně vázy podpořil její kruhovou formu. V protilehlé straně zašel v zpracování povrchu dále, až na hranici možností ji destruoval štípáním. Vznikl tak dekor odštěpků, úlomku krystalů skla. Uvažování o proměně výrazu pod vlivem různého zpracování povrchu na jednotném tvarosloví je dokladem vyzrálého uvažování o možnostech navrhování předmětů ze specifických materiálů.


Silni

Novými možnostmi nápojového skla se mimo uvedené studenty inspirujícími se ze světa zvířat z prvního ročníku zabývala původem korejská studentka Silni. Její Dózy na čaj, kávu, med a cukr vycházející z tradičního meditativního kreslení kruhu vyšla do trojrozměrného tvaru koule v detailně zpracovaných křehkých nádobkách do dlaně. Estonská stážistka Birgit Pálapuu nápojový soubor Delight. Studenti čtvrtého ročníku, Radim Langer nápojovým military souborem Rustika navazoval na své předchozí nápojové soubory a Kateřina Smolíková sklenicemi Mirorky, jak napovídá název, navrhla oboustranně působící tvary foukané na jednou.

Radim Langer

Především u zahraničních stážistek bylo sklo posloužilo jako jeden z materiálů vhodných pro volné vyjádření myšlenek. Norská studentka Ine Harrang ve svém skleněném boxu Archive archivovala ptačí peří a analyzovala strukturu otisku peří v mezi drobnými tabulkami skla. Maďarské stážistky Katalin Tomay a Barbara Jagadiz pohlíželi na sklo jako na jedné straně luxusní, hladký dokonalý materiál, na druhé straně na materiál s kazy, vadami a vycházející z písku a drtě. Zde našli inspiraci pro hledání kontrastu dokonalého tvaru a necitlivých zásahů, boláků na objektu z opálového skla Disturbed Katalin Tomay a muzejní instalace ukázek chyb a nedokonalostí skla Mistakes in glass doktorandky Barbary Jagadiz. Monument for idealist, (opět) tři stylizované postavy v základních nábožensko-meditativních postojích německé stážistky Elizabethy Westbrock přesahující do volné plastiky. Sklo, respektive plexisklo, svou světelnou prostupností a snadným ohýbáním za tepla podpořilo tyto éterické, kontemplující bytosti uprostřed živého dění a zvěřince zimních klauzur ateliéru Sklo.

Z vytýčených cest: blízkosti skla k architektuře v jejich přístupu k monumentalitě a hledání světla, řešení architektonicko-sochařským problémů, jako jsou volná plastika i sklenice, se studentům dařilo dosahovat na řešení svých tvůrčích přístupů. Důležitý myšlenkový základ tvorby, koncept, by jim měl usnadnit pod novým vedením orientaci v profesionální sféře pod tlakem zažitých přístupů ke sklu, nastoleným trendům v designu i ekonomické situaci českého sklářství.

Text: Dita Hálová