Souznění s přírodou v tvorbě Markéty Vojtíškové

„Příroda je vyjádřením věčného Boha“ Dante Alighieri

Markéta Vojtíšková vyrostla v rodině, která byla se sklářstvím spojena v osobě otce, mistra odborného výcviku ryteckého oddělení Středního odborného učiliště sklářského v Novém Boru. Nejprve navštěvovala toto učiliště, obor uměleckořemeslné zpracování skla rytím. Po maturitě nastoupila v závodě Egermann, kde se seznámila s návrháři - absolventy kamenickošenovské sklářské školy. Jejich tvorba a názory ji natolik zaujaly, že se rozhodla doplnit si své výtvarné vzdělání na této škole, na níž v letech 1995 – 98 studovala obor broušení pod odborným vedením Františka Pazdery, Dana Wagenknechta, Josefa Kříže a Františka Nováka. Kromě jiných osobností ji ovlivnila také tvorba Mariána Volrába, rovněž absolventa zdejší školy. Zájem o výtvarné umění přinesl inspiraci v díle Mikuláše Medka.

.

Obrácením se k tématu krajiny vyznává autorka návrat k sobě samé, k Božímu dílu v přírodě, které se pro ni stává nejhlubší inspirací a meditací. Z obrazů vyzařuje hluboká pokora, pochopení závislosti na přírodních i vesmírných souvislostech, vděčnost za možnost přijímání inspirace a lásky, za prožitek jednoty a účast na věčném zázraku života. Výstava Krajina - ikona přináší setkání se záblesky krásy, okamžiky, které autorka dokázala uzamknout v rámu obrazu či zachytit v jemné barevnosti, aby s nimi mohla potěšit ostatní…

Budova Sklářského muzea v Kamenickém Šenově, z jejíchž zdí dýchá historie, a kde autorka během svého působení obdivovala bohatství uložených sbírek, se symbolicky stalo místem její první samostatné výstavy. Návštěvníci zde mohou tvorbu Markéty Vojtíškové spatřit v době od 1. dubna do 19. května 2009.

Text: Helena Braunová